VILA LUCIA
Lusthaus se Zahradou Bratří Tuschnerů
Klasicistní budova letohrádku postavená před rokem 1800 významnými plzeňskými soukenickými podnikateli, stojí na obdélném půdorysu a kryje ji výrazná mansardová střecha. Obytný dům se nacházel v rozsáhlé zahradě, která se rozprostírala od dnešní Lochotínské ulice až k ulici Na Poříčí, založené při řece Mži. Zahrada obsahovala vodotrysky, sochařskou výzdobu (bohyně Ceres a Pomona) a objekt se zrcadlovou síní.
Tušnerovský městský dům, též známý jako Tuschnerova vila, je spojen s významným plzeňským rodem Tuschnerů, zahrnujícím jména jako Emanuel, Filip, František Daniel, Jan, Josef a Karel.
Habsburská princezna Marie Alžběta na útěku před válečným nebezpečím se na čas přistěhovala do Plzně dne 21. dubna 1797 a přijetí měšťany považovala za velkou poctu, bydlela v předměstské vile Jana Tuschnera v pozdější Keřové ulici. Kvůli její přítomnosti byla zahrada vily přeměněna v anglický park s vodotrysky a zahradní domek byl přeměněn na zrcadlový sál. Patrová klasicistní budova letohrádku, kterou postavili významní plzeňští podnikatelé v soukenictví před rokem 1800, je založena na obdélném půdorysu a krytá výraznou mansardovou střechou s polovalbou. Obytný dům se nacházel v rozsáhlé a náročně komponované zahradě, která byla později rozdělena nově vytyčenou Keřovou ulicí. Na části zahrady byla postavena továrna na droždí a na jiné obytné domy. Letohrádek byl adaptován na hostinec U Zeleného stromu. Okolí ulice Na Poříčí se nachází na levém břehu Mže v říční nivě oddělující centrum města od Severního Předměstí se čtvrtěmi Roudná, Lochotín, Vinice a dalšími. Tato lokalita zažila rozsáhlé změny spojené s budováním dopravních staveb a úpravami toku řeky. V minulosti se zde nacházela Soukenická valcha, která se vlévala do Mlýnské strouhy a následně do Mže. Saský most a následné úpravy toku řeky výrazně ovlivnily vzhled a charakter oblasti.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byla lokalita Na Poříčí zasažena stavbou kapacitních autostrád, což významně ovlivnilo její charakter a proměnilo ji ve vnitřní periferii města. Mimoúrovňové křížení a nový most Antonína Zápotockého degradovaly břeh Mže a část ulic Na Poříčí a Lochotínská. Revitalizace území v roce 2016 proměnila prostor mezi řekou a domovním blokem v rekreační prostranství s dětským hřištěm a pěšími stezkami, zatímco část bývalé Tuschnerovy zahrady slouží dodnes jako parkoviště.
Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská
Marie Alžběta Josefa Johana Antonie Habsbursko-Lotrinská (13. srpna 1743, Vídeň – 22. září 1808, Linec), rakouská arcivévodkyně, byla považovaná za nejhezčí z dcer Marie Terezie. Zůstala, stejně jako její sestra Marie Anna, neprovdaná a po matčině smrti se stala abatyší Ústavu šlechtičen v Innsbrucku.
Narodila se 13. srpna 1743 královně Marii Terezii a jejímu manželovi, císaři Františku I. Štěpánovi, jako pátá dcera a šesté dítě v pořadí. Její matka Marie Terezie byla vnučkou císaře Leopolda I., neteří císaře Josefa I. a dcerou císaře Karla VI., který měl se svojí manželkou Alžbětou Kristýnou pouze dvě dcery, z nichž se starší Marie Terezie stala jeho dědičkou (Pragmatická sankce).
Marie Alžběta byla podle dvoru jedna z nejhezčích dcer Marie Terezie, díky svému vzhledu začala být pyšnou a její nejoblíbenější zábavou bylo svádět muže, kteří se právě ocitli na rakouském dvoře. Když krásná dcera Marie Terezie dozrála v ženu, matka se začala otáčet po ženichu. I Alžběta se měla stát obětí sňatkové politiky. První, za koho se mohla provdat, byl polský král Stanislav II. August. Stanislav byl podle dvoru velmi atraktivní muž, který se dokonce zalíbil i Alžbětě. Ovšem Marie Terezie a carevna Kateřina s tímto sňatkem nakonec nesouhlasily. Carevna se domnívala, že by se tak posílilo postavení podunajské monarchie, zatímco císařovna viděla problém v samotném polském králi, který byl podle ní okrajová osoba. Další nápadník byl syn krále Emanuela I. I tento nápadník byl znovu Marií Terezií zamítnut a Marie Alžběta se už nikdy neprovdala. V roce 1767 Vídeň opět zasáhly neštovice a postihly i krásnou Alžbětu, která s nemocí velmi dlouhou bojovala. Jako zázrakem tuto nemoc přežila, ovšem choroba na princeznině tváři zanechala jizvy a její krása se vytratila. Alžbětě, která žila jenom svou krásou, se zhroutil celý svět. I přesto se v jejím životě ukázala naděje, když její matka nabídla Alžbětě francouzského krále Ludvíka XV. Naivní Alžběta se začala nazývat francouzskou královnou, ovšem po poslání portrétu francouzskému králi se již Ludvík neozval a radši se nechal utěšovat hraběnkou Jeanne du Barry. I přes tuto zkušenost se Alžběta vrátila zpět do víru zábav, kdy ráda ukazovala svůj vřed (nazývalo se jí "volatá Líza"), tímto vystupováním s znepříjemnila celé okolí. Po čase se začalo probírat její finanční zajištění, které zatím její matka neřešila, proto převzala vedení nad ústavem v Innsbrucku, kde byla naopak velmi váženou dámou. Svérázná arcivévodkyně zemřela v hlavním městě Horních Rakous 22. září 1808.
